Sváteční zamyšlení
Vzpomínku na události 17. listopadu přináší plastika vztažených rukou na rohu ulic Národní a Mikulandské od Olbrama Zoubka. Patřil k výrazným osobnostem československé kultury a zažil její obrození v 60. letech i ponížení, které v naší společnosti následovalo. Podařilo se mu sejmout otisk spálené tváře Jana Palacha a ponechat si ho v sobě po zbytek života. O jeho ateliéru se dá říci, že tam se skrze jeho osobnost a jeho přátele a studenty psaly ty lepší stránky dějin našeho výtvarného umění druhé poloviny minulého století. K Zoubkovým velkým přátelům patřil Čestmír Kafka, nejbližší člověk Václava Chada z naší zlínské Školy umění. O mnoho let později jeho ateliérem prošel coby student například Petr Stanický z Fakulty marketingových komunikací Univerzity Tomáše Bati.
Olbram měl dar převyprávět osobní zkušenost do desítek svých soch. Až budete v Praze, zajděte se podívat pod Petřín, jeho plastiky tam vypovídají o podstatě totality. Hovoří tak přesvědčivě o vzácnosti daru času a osvícení, jako štítek na vrátkách do dvora jeho ateliéru…
Čestmír Vančura