ZLÍNSKÝ SHERWOOD BEZ ROBINA HOODA

Les Sherwood v anglickém hrabství Nottinghamshire je navždy spjat s příběhy Robina Hooda. Tento tamní Jánošík les proslavil, neb v něm se svou skupinou bydlel i zbojničil. Příběhy se dočkaly mnoha adaptací, jednou z nejslavnějších je ta filmová s K. Costnerem v hlavní roli.

Sherwood ovšem není synonymem pro lesní osadu spravedlivých, statečných a neohrožených zbojníků – sympaťáků. Naopak. Je to označení místa, jímž se bojíte projít, nebo je vám tam alespoň nepříjemně. Jako v Praze v parčíku před hlavním nádražím. Nepokulháváme za Anglií, ani za Prahou. I my máme svůj Sherwood. Bohužel se nachází v samém srdci Zlína, v „zámeckém“ parku Svobody, kol budovy bývalého soudu. Haupt i Baťa by zaplakali. Za svého pětiletého působení na zámku jsem tam viděl desítky trpkých výjevů.

Když jdu kolem soudu, myslím nejčastěji na rodiče mládežníků, které do Sherwoodu čas od času vidím vcházet i vycházet v dýmu trávy. Celý ten park je centrem hlučných a nepořádných lidí, avšak místo kolem soudu je ještě něco víc. Zajisté tam nefrčí trapný a jinak všem, včetně mládeže, zcela dosažitelný alkohol, nýbrž jiné návykové látky. A tak myslím na rodiče a přeju jim, aby tam ani jinde „do toho“ jejích dítě nezahučelo.

Vůbec nepochybuji o tom, že když dotaz vznesu na radnici, dostane se mi (třebas i pravdivé) odpovědi, že se s kultivací místa počítá. Ale jak jsme roky čekali na realizaci jiných projektů, tak se i konce Sherwoodu dočkáme zadlouho. Je pro mě nepochopitelné, že tento zhmotněný hnus může dál setrvávat v současném stavu. Jistě existuje řešení, jak se může objekt soudu s okolím dočkat rekonstrukce, aniž by na místě probíhaly nebezpečné hrátky s omamnými prostředky, či aby zákoutí zbylé smutné zeleně sloužila coby veřejné záchodky. Že tam občas zajdou policisté, není řešení.

Skončím pohádkově: kéž i zlínský Sherwood má svého Robina Hooda! Ne aby přepadal boháče, ale aby vyhnal spoluobčany nekalých úmyslů z toho zatím odpudivého místa. Rád bych mu na luk a šípy přispěl.

Není třeba, aby do našeho Sherwoodu jezdilo jako do toho anglického půl milionu návštěvníků za rok. Stačí, a vztáhnu to na celý park, když tudy budou brzy procházet lidé a oprávněně budou považovat místo za příjemné. Ba co víc? Povyšme ten park na užitou úroveň jeho šťastnějšího bráchy nad cestou – parku Komenského. Vždyť to možné je!