Snažme se hledat pozitiva na každé těžší zkoušce, učí nás to být lepšími lidmi i hospodáři.

Zástupci hnutí Zlín 21, Čestmír Vančura a Martin Pášma, se vyjadřují k aktuální situaci. Upozorňují nejen na to, že se město Zlín musí dívat dopředu a využít změn, které nám nouzový stav přinesl. Je zcela nezbytné se také kriticky dívat na reakce našich představitelů a vyhodnotit je pro naše další rozhodování o tom, v jaké zemi opravdu chceme žít. Přečtěte si jejich zamyšlení.

Kdy jindy, když ne teď? Máme šanci ukázat, co umíme.

Čestmír Vančura

Zatímco země se stále otáčí kolem své osy a den se střídá s nocí, náš vlastní svět se také točí dál. Jen ne v takové rovnováze jako doposud. Přemýšlíme, co zbylo z našich plánů a co bude dál s našimi jistotami. Bez ohledu na naši víru a míru optimismu přibývá těch, co se smiřují se s realitou, že svět se už stal jiným.

Je povzbuzující, že mezi naše jistoty patří lidé kolem nás, na které je spolehnutí. V „normální“ době jsou neviditelnými dělníky na našich pomyslných vinicích, ze kterých sklízíme. Jak jsme na nich závislí, objevujeme až nyní a vidíme v nich často hrdiny. Myslím tím zdravotníky, záchranáře, policii, prodavače, popeláře a řada nejspíše přijde i na řidiče kamionů, na dělníky ve fabrikách na toaletní papír a další nepostradatelné zboží a služby. Možná nakonec oceníme i zemědělce, učitele, kováře nebo výrobce plastů. Je naše štěstí, že oni nespoléhají na svoji pomyslnou chvilku slávy a stále dělají dobře svoji práci.

Roušky všech dobrovolníků se nikdy neobjeví v novinách, ale jsou pro naši společnost stejně nepostradatelné jako jejich pomoc sousedům. Každodenní práce těchto tichých hrdinů drží společnost pohromadě v těžké době.

Pamatovat bychom si to měli především my, kteří ovlivňujeme jejich podmínky v práci. I když se život většiny z nás se zpomalil, pro vedení našeho města a regionu to neplatí. Mimo obrovské množství operativy je už nyní potřeba myslet na zítřek. Potřebujeme systémově mobilizovat naše místní zdroje a kapacity pro udržení životní úrovně našich obyvatel.

Je několik oblastí, ve kterých máme velkou šanci využít dnešní krizové situace a zlepšit naše vyhlídky. Patří sem třeba řízení administrativy. Dnes je z práce úředníka cítit alibismus, ztrácí se princip osobní odpovědnosti. I rada města Zlína hlasuje kolektivně (jako v 50. letech) a tento princip se přenáší do správy našeho města. Děláme pořád další opatření proti podvodníkům a komplikujeme až neuvěřitelně život úředníkům, občanům i firmám, co nepodvádí. Jenom podvodů neubývá. Je vůbec možné takto pokračovat? A je vůbec možné to někdy změnit, když ne teď?

Doba hojnosti je u konce a větší šanci na udržení dobrého bydla bude mít ten, kdo bude umět lépe hospodařit se svými zdroji. Čekají nás problémy na trhu práce. Potřebujeme bez odkladu využít získaný čas k dobrým opatřením a předvídat budoucí vývoj situace. Do našeho rozhodování je třeba vnést větší prvky racionality a kritického myšlení, jednat musíme s rozvahou, ale bez zbytečného otálení. Ve zdravotnictví, v sociálních službách, v záchranných bezpečnostních složkách, v zásobování, ve zvýšení soběstačnosti pro město a region.

Potřebujeme zahájit programy řízené rekvalifikace. V této souvislosti je už také čas přemýšlet o změnách v oblasti vzdělávání v celé jeho struktuře. Potřebujeme, aby motorem pro zahájení všech opatření, která se už zakrátko mohou ukázat být nezbytná, bylo především naše město.

Zastupitelstvo koncem dubna má schválit rozpočet na rok 2020. Příjmy města jsou letos rekordní, vychází ze stavu ekonomiky z roku 2019. Bude to první test schopnosti vedení města reagovat na novou situaci. Naše hnutí bude dál prosazovat politiku střídmých, promyšlených a  dobře připravených  investic v hospodaření města i společností v jeho majetku. Podařilo se nám již přispět k povinnosti těchto firem plánovat svůj rozvoj na několik let předem a předkládat tyto plány vedení města a zastupitelstvu. Jakkoliv se to může zdát podivné, to dříve zvykem nebylo…

Budeme dále prosazovat zprůhlednění některých finančních kapitol v hospodaření města. Budeme požadovat skutečnou rozpravu o plánech dnešní koalice na programy bydleni, dopravy a dalšího rozvoje města. Mimo stavbu Kongresového centra jsme za posledních 15 let nedokázali ve Zlíně využít dříve štědrých zdrojů pro žádnou strategicky důležitou investici v našem městě. Ostatně, rozpočet města je dnes sám o sobě tak složitě konstruovaný a vykládaný, že ho přečíst a sledovat všechny jeho změny, natož je pochopit není pro většinu občanů snadné, pokud vůbec.

Vždy se snažme hledat pozitiva na každé těžší zkoušce, učí nás to být lepšími lidmi i hospodáři.

Poučení z krizového vývoje

Martin Pášma

Pamatujete si ještě pojem Poučení z krizového vývoje? Podepsán pod ním byl proslulý Vasil Biľak, jemuž se celý národ smál kvůli jeho vzdělání, inteligenci a výrokům. Kromě dalších činů je Biľakovi připisován také podpis pod tzv. zvací dopis. Poučení z krizového vývoje popisuje, jak se v ČSSR dala ve druhé polovině 60. let strana na nesprávnou cestu, vše vyvrcholilo rokem 1968, kdy nám pomohla a před jistou kontrarevolucí zachránila koalice bratrských armád. Pochopitelně pod vedením SSSR. Nejen mě, ale též většině čtenářů se musí při čtení některých slovních spojení v tomto odstavci dělat špatně. Někteří lidé narození po roce 1980 navíc ani vzdáleně netuší, o čem to vlastně píšu.

Po více než padesáti letech je tu malá paralela. O to bolestnější, že naše země již nese většinu prvků svobody a demokracie, je členem EU a NATO. Objektivně nic nebránilo ČR, aby byla připravená na mimořádnou situaci. Že se občas z říše, kde pojídají i netopýry, vynoří nakažlivé onemocnění, nás mělo dostatečně varovat. Nikoliv! Co jsme tak při koronavirové pandemii zjistili? Co všechno my Češi umíme! Sedět na krizových štábech. Červenými svetry a nápaditými rouškami vytvářet image moderních krizových manažerů – nových vůdců, vést chvástavé řeči o našich přednostech a náskoku oproti jiným zemím donedávna považovaných za vyspělejší apod. Vedle zjištění, co umíme, je zde ještě tušení, co umí vybraná skupinka: pořádně se na koronaviru napakovat.

Bez výše jmenovaného by se naše země a její obyvatelé dobře obešli. Bez koho bychom se ovšem neobešli, jsou obětaví lidé, zejména zdravotníci a pracovníci sociálních služeb, kteří nezištně, často bez základních podpůrných kroků státu nebo svých jiných zřizovatelů, pomáhali nakaženým nebo nákazou ohroženým. To jsou současné české hvězdy dneška!

Než budu pokračovat tím, co jsme zjistili, že neumíme, připomínám první odstavec. Vyskytuje se v něm státník, pomoc a velmoc. Proč to připomínám? Inu je tu paralela. C19 totiž nachytal naši svobodnou a blahobytnou ČR, součást západních struktur, doslova v nedbalkách. Není soběstačná ve výrobě ochranných pomůcek. Nemá základní ochranné pomůcky zahrnuté v souboru státních hmotných rezerv. Nenaslouchá varování vlastních tajných služeb. Nemá dostatečně vybavené zdravotníky a pracovníky sociálních služeb… Dalo by se, ale již nemusí se pokračovat dál, to totiž stačí. Pokud totiž státníci tohle všechno neumějí zařídit, pak musejí požádat o „pomoc“ jistou východní velmoc. V zapálení po spolupráci s ní přitom zcela ignorují nabídky vlastních českých výrobců ochranných pomůcek. Toť vlastenectví? Ach, tak jsme klesli!

Správné by bylo zřízení parlamentní komise pro prošetření všech kroků relevantních funkcionářů při koronavirové pandemii. Jsem přesvědčen, že před námi někdo chce zastřít v lepším případě politikaření a neschopnost, v horším případě ekonomický hyenismus v podobě nestoudného profitování na pořizování ochranných pomůcek a to zejména z té velké asijské země.

Jaké je poučení z krizového, v tomto případě koronavirového vývoje? Oblasti zdravotnictví a konečně také sociální péči konečně věnujme takovou pozornost a prostředky, jaké jsou tam skutečně potřeba. Co umíme, to si vyrobme sami. Minimalizujme závislost na komkoliv jiném, zejména z prostředí autoritářského. Mohutně podporujme zdravý životní styl, sport a další pohyb na čerstvém vzduchu. Ať je imunita občanů ČR vysoká a má sílu se virům z východu i jejich poskokům bránit.