Klidné a nezapomenuté Velikonoce 2020!

Letošní svátky jara by nebylo dobré opomenout, byť se může zdát, že nás k tomu mnohé rady vybízí. Slýcháme ze všech stran apel na to, abychom nikam nechodili, nenavštěvovali rodiny ani přátele a zůstali co nejblíže domova. Nemají se dělat oslavy, není pro koho péct mazance, nebude s kým porcovat nádivku, nebude kde slavit náboženské svátky. Jsme tady jenom my a o několik víc dnů volna. Tohle volno se pro mnohé z nás může slít do stejného rytmu, v jakém jsme v období karantény. Ráno vstaneme, nikam nejdeme, pracujeme z domu, odpoledne se projdeme a večer jdeme spát. Normální dny. Jako bychom Velikonoce letos ani neměli. Velikonoce si ale nezaslouží být zapomenuty a je pro to několik důvodů.

1. Velikonoce ukončují zimu a nutí nás k jarnímu úklidu – letos tomu napovídá počasí víc než kdy jindy! Svědomí všech, kdo neumyli okna s tím, že k nim stejně nikdo nepřijde, a tudíž je nebude mít kdo odsoudit, je nyní zákonitě v rozkladu… 🙂 Svědomí všech, kdo si neuklidili v sobě, je na tom ještě hůř.
2. Velikonoce jsou o trápení ale také zájmu každého z nás něco ve svém životě změnit. Jasnou paralelu nám přináší náboženské slavení Velikonoc, kdy se uctívá smrt, která však dává smysl novému zrození. Abychom přešli k něčemu novému, musíme se umět vzdát něčeho současného, něco obětovat. Než si oblečeme nový kabát, chvilku může být zima, ale potom nám může být lépe. Velikonoce jsou pro nás návodem jak na vyrovnání se s útrapami, tak na zlepšení sebe samých. Byla by škoda vzdát se takové šance!
3. Velikonoce jsou o naději.  Ať už si ji společnost zobrazovala do naděje na lepší počasí, do naděje na úrodu, naděje ve vzkříšení Krista a věčný život, naděje patří k jaru. Tyto velké naděje dávají každému z nás podklad pro zamyšlení nad vlastními problémy a možnostmi pro jejich řešení. Naděje je totiž hybný motor a dává nám sílu jít dál, ať se děje, co se děje. Velikonoce jsou v tomto období pro nás vlastně pomocnou rukou, máme štěstí, že jsou zrovna nyní a bylo by škoda je minout.
4. Velikonoce jsou o přátelství, které spojuje a dává energii. Svátky jara jsou o lásce a přátelství, o zrození nových vztahů a životů. Příroda je tak nastavená a Velikonoce tuto přirozenost přenáší do společenských tradic. Naše společnost možná vstoupila do fáze, v níž vztahy a přátelství začaly být relativizovány, kde přestal být důležitý osobní kontakt. Začalo se zdát, že technologie všechno nahradí – mobil v ruce je záruka zamezení osamělosti. A najednou to tak není. Hrozba omezení rozvoje vztahů pouze na technologie nás probouzí a nutí vymýšlet alternativy. Najednou se chceme vidět, chceme si posílat balíčky, chceme jeden pro druhého vařit, péct a zpívat ale nemůžeme. Velikonoce nám dávají velkou příležitost být dobrými přáteli a partnery, letos ale ne konzumně. Letos musíme jinak. Je to velká zkouška a my ji můžeme buď přejít nebo podstoupit.
5. Velikonoce jsou tradice. Pokud se jich vzdáme, vzdáváme se i určitého řádu života naší společnosti, podle něhož se orientujeme. Už jsme se museli vzdát mnohých jistot, nebo je na chvíli opustit, změnit; některé z našich záchytných bodů visí na vlásku. Nenechme si vzít taky Velikonoce. Nikdo nám je nezakázal, nikdo nám je nebere. Tady se rozhodujeme sami a máme šanci si je uchovat a zasadit tam, kam patří.

Je dobře, že Velikonoce jsou zrovna nyní. Jsou to nejlepší svátky, které nás mohly v době pandemie a všeobecné společenské nejistoty potkat. Jsou o trápení, o potřebě opěrných bodů v životě, o přátelství, o lásce a o naději na zlepšení nás samotných. Bylo by škoda na ně zapomenout.

Barbora Raková
Zlín 21