Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastný…

K létu neodmyslitelně patří několik věcí: dovolené, koupání, sezóna cuket – a také legendární věta Rudolfa Hrušínského z filmové adaptace Vančurových povídek: „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastný…“

Zatímco ve filmu šlo o rozmary počasí a zmařenou touhu po koupání, ve Zlíně si mohli podobně povzdechnout mnozí obyvatelé každoročně během července a srpna – tentokrát kvůli dopravě.

Letní dopravní omezení jsou už tak trochu tradicí. Není sporu o tom, že opravy silnic, modernizace křižovatek či výstavba cyklostezek jsou nezbytné. Všichni chceme bezpečné a moderní město. Proč se ale musí všechno dít ve stejný čas?

Frustrace, kterou lidé pociťují, nesouvisí s tím, že by se město rozvíjelo – právě naopak. Často jde o načasování a koordinaci. Mírné zimy umožňují pracovat téměř celoročně a některé zásahy – například instalace semaforů – ani přímo na počasí nestojí. Přesto se opakovaně stává, že nejvíce zásahů připadne právě na prázdniny.

Neobstojí ani argument, že každý projekt má jiného investora. Město, kraje, správa železnic i další instituce se pravidelně setkávají – příležitostí pro koordinaci mají během roku dostatek.

Výsledkem pak bývá zbytečně náročná dopravní situace, která komplikuje běžné fungování města. Co by mohly být pozitivní změny, pak obyvatelé vnímají s rozpaky – a to je škoda.

A protože nás v následujících letech čekají dalších mnoho zásadních staveb – od železničních úprav mezi Otrokovicemi a Zlínem až po nové obchvaty – je nejvyšší čas začít plánovat chytřeji. Koordinovaněji. S větším ohledem na každodenní život obyvatel.

Ale věřme, že příště to snad bude lepší. Že se „ten způsob léta“ dá zvládnout jinak – a že ze Zlína nebude každé léto improvizovaná překážková dráha.

Jiří Linka, člen hnutí Zlín 21